Sv. Kryštof

Patron pocestných žil pravděpodobně ve 2. a 3. století v dnešním Turecku. Byl to muž obrovského vzrůstu a vynikal velikou silou. Umínil si, že bude sloužit jenom nejmocnějšímu Pánu na zemi. Vydal se takového pána hledat, ale dlouho poněm marně pátral. Na své cestě se setkal s křesťanským poustevníkem.
Ten mu vyprávěl o Ježíši Kristu, Synu Boha všemohoucího. „A jak bych mohl Kristu sloužit?” ptal se Kryštof. Poustevník ho vyzýval k postům, ošetřování malomocných anebo dlouhým modlitbám.

„Jsem prostý člověk a nesvedu to”, řekl Kryštof. Poustevník se zamyslil a řekl:

„Vidíš tamtu dravou řeku, kde není žádný most a kde už zahynulo mnoho pocestných? Usaď se u břehu a přenášej lidi z břehu na břeh! Buď služebníkem všech a spatříš tak krále Ježíše Krista!” Kryštof ho poslechl. Jednoho večera zaslechl dětský hlásek. Malé dítě na něj volalo: „Kryštofe, pojď mne přenést!”

Převozník vzal dítě na rameno a sestoupil do řeky, aby ji přebrodil. V té chvíli se voda vzedmula a dítě se mu zdálo být čím  dál těžší. Kryštof s vypětím všech sil došel na druhý břeh. Tam si oddechl a řekl: „Myslel jsem, že zahynu, jako bych celý svět nesl na ramenou.” „Kryštofe,” řeklo dítě, „nesl jsi víc než celý svět, já jsem Kristus, kterému sloužíš v jiných lidech.“